Listopad 2014

Have you ever felt alone in a room full of people?

26. listopadu 2014 v 18:57 | L. |  Own view
Have you ever felt alone in a room full of people?
Cítili jste se někdy sami v místnosti plné lidí?

Docela dlouhý název článku, nemyslíte? Vybrala jsem si tuto otázku z několika důvodů. Ten hlavní je, že jsem již měla možnost tuto situaci zažít (a myslím, že se s ní setkáváme pořád) a ta druhá je, že by mě zajímalo, jestli jste to také někdy zažili.Bývaly doby, kdy jsem se neměla s kým bavit, kdy jsem prostě neměla tu možnost navázat kontakt, ačkoliv jsem velmi přátelský a společenský člověk. Na druhou stranu jsem velmi ráda, za každého kamaráda, kterého mám, protože celkem nedávno jsem šla do téměř cizí školy na den otevřených dveří a pořád mě někdo zastavoval, poznávali mě, pamatovali si mě. To byl ten druhý pól věci, ten lepší, ten co vám dodá sílu a energii.

Už jsem to zažila několikrát. Sama jsem seděla na židli, v prázdné lavici, v místnosti plné lidí, plné "kamarádů". Bylo to smutné. V ten moment jsem si připadala tak sama, tak nepodstatná, tak vyděšená. "Nikomu nejsem moc dobrá," znělo v mé hlavě pořád dokola, tedy krom posměšků a hloupých přezdívek. Věděli, že tam jsem, ale jen v tu chvíli, kdy něco potřebovali, to se jim hodilo. V tu dobu jsem hodně četla, četla jsem spousty knížek a viděla se v jejich hrdinech. Byla jsem Tris i Charlie, chvíli jsem byla dokonce i Gwendolyn nebo třeba Amy (pokud jste je četli, tak víte o čem je řeč :3). A pak jsem se jednoho dne rozhodla, že ve třídě už sama být nechci, nehodlám v tom pokračovat... Bylo těžké dokázat všem, že nejsem jen "šprtka", co nic neví o správném náctiletém životě, ale dokázala jsem to.

Vždycky jsem se uměla v kolektivu prosadit, ale spousta z nás to nedokáže. Kolikrát jsem pomola lidem na vrchol, jenže lidé se mění a to je, oč tu běží. Když někomu pomůžete, posunete ho dál, neodvděčí se vám, jak čekáte, bude třeba i lepší a nepomůže vám na prokázání díků, stane se z něj povrchní ovce (nic proti ovcím). Nikdy nečekejte vděk, protože ten se vám kolikrát nedostane. Prostě jen přejte a dělejte věci pro ostatní. Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno.

Kdybychom se nebáli

23. listopadu 2014 v 10:13 | L. |  Projects
Co bys udělal/a, kdy by ses nebál/a?
Každý z nás se něčeho bojí. Strach je naprosto přirozená věc, která nás v životě hodně omezuje. Každý z nás máme určitou komfortní zónu, ve které se pohybujeme. Jednoduchý příklad: pro většinu z nás bývají cizí lidé mimo komfortní zónu, proto se bojíme někoho oslovit a to třeba, i když je to náš oblíbený bloger, spisovatel, youtuber a my máme pocit, že ho známe. Několikrát jsem se odhodlala svou komfortní zónu překročit a seznámila jsem se tak se spoustou lidí, kteří se mi později hodili v určitých životních situacích. Stačilo mi k tomu jít jen na okraj své komfortní zóny. Několikrát jsem se neodhodlala a pak jsem toho dost litovala. Také se mi stalo, že jsem se odhodlala, ale lidé mě potom odsuzovali, vlastně mi do určité míry záviděli, protože se nikdy nepokusili opustit svoje útočiště.


Komfortní zónu bych přirovnala k poušti, dá se tu žít, dá se tu dýchat, jíst i pít, ale nikdy tu nic nevyroste, možná se párkrát províří vzduch, ale to je tak asi všechno, co se tu dá zažít. Všechno okolo bych nazvala takovým pralesem, je tu spousta nových druhů, kam se člověk hne, je tu něco nového, zajímavého, je to tu krásné. Jenže stejně jako cesta do pralesa, tak i cesta mimo zónu nese svá rizika. Stačí se jednou odhodlat, když se jednou odhodláte, něco se zlmí, život vám nebude připadat už tak jednotvárný... Přestaňte říkát "co by, kdyby", ale začněte konat... To je totiž jediná cesta k úspěchu.

Opustili jste už někdy svou komfortní zónu?

-pro více podobných obrázků stačí sledovat můj tumblrhttp://lovelylenya.tumblr.com/ - budu moc ráda, když mi dáte follow-

Co mám a nemám ráda na podzimu

21. listopadu 2014 v 16:21 | L. |  Projects
Jako jedna z mála patřím mezi ty, kteří nemají rádi léto. Za to se docela vyžívám v chladnějších měsících, mezi které podzim určitě patří. Bohužel jsem letos nezažila babí léto (možná bohudík), protože tou dobou jsem byla v USA ;). Po mém návratu byly listy už téměř opadané a víc než sluneční paprsky jsem pociťovala zimu a mráz. Přiznám se, že už teď neustále mluvím o Vánocích a mám už i vánoční výzdobu, ale podzim je ještě pořád a tak si mohu dovolit sem přidat pár věcí, které mám ráda na tomto období.

♥ - image #2251551 by marky on Favim.com
více v celém článku


Další začátek

20. listopadu 2014 v 18:40 | L. |  Blog
Ahojte koloušci,
po dlouhé době jsem se rozhodla opět znovu začít blogovat. Už dávno jsem zjistila, že nikoho nebaví číst dlouhé články a také jsem zjistila, že nemá smysl se tu dojímat nad životem, válkami a nenávistí. Jednoduše bych vám chtěla říct, že se vracím na blogovou scénu na stejný blog jako před více jak půl rokem. Tentokrát to asi bude jiné, pořád blog bude směs nejrůznějších tipů a hlavně také deníčkových srdceryvných článků, ale i tak se o dost změnil můj postoj k různým věcem, moje názory a možná také styl psaní. Možná mě blog bude nějakým způsobem naplňovat a dost pravděpodobně nebudu vůbec nic stíhat, ale stojí to za to ;).

Do whatever makes you feel good | by @chelseapearl

Pro ty, kteří mě neznají (doufám, že pro většinu z vás) je tu pár faktů: