Projects

#generacegrázlů

6. prosince 2014 v 10:34 | L.
V poslední době se velmi často setkávám s reakcemi na generaci, ve které jsem narozena. Jsme hovada, grázlové a mnohem víc. V tomto článku se dozvíte něco o jedné kapitole mého života. O tom jak mě lidé berou, o tom jaká jsem, o tom jak lidé mění názory.

...xXxDont JudgexXx


Lidé v mém okolí se dělí na dvě poloviny - jedni si myslí, že jsem jedna z nejslušnějších holek, které kdy poznali, ta druhá mě považuje za hovado, které nedělá nic jiného, než že je venku s kamarádkou. Nepatřím ani do jedné skupiny, mám svoji vlastní, ostatně jako každý.Tito lidé mě neznají a soudí podle mých činů... Jednu dobu jsem byla součástí života řekněme ne moc slušných lidí. Něco z toho mi zůstalo dodnes, například hudba (rap je prostě lepší než 1D). Nedělala jsem to, co oni, pouze jsem se s nimi bavila, brala jsem to spíš jako takový sociální průzkum jednotlivých společenských vrstev. Když se s těmi lidmi bavíte, tak vám to ani nepřijde tak špatné, prostě žijí jinak a ačkoliv jsem nedělala nic z toho, co oni (a mohla jsem) mám pro ně dodnes velké pochopení, jsou to prostě bohémové. Na druhou stranu jsem zase v různých spolcích, pomáhám dětem, vedu je v různých skupinách, mám udělané různé kurzi, mám několik pochval ředitele školy a na vysvědčení se mi zatím nikdy neobjevila známka horší než 1 (díky Bohu a snad to tak bude i letos "ťuk, ťuk"). Tak kdo teda jsem?

Většina lidí mě vídá téměř každý den venku s mou kamarádkou, sedáváme na lavičce, jíme, smějeme se, povídáme si. Automaticky si myslí, že jsme špatné, protože většina dětí v dnešní době tráví svůj čas raději u počítače, což je podle nich mnohem bezpečnější. Nesnáším ty pohledy, když zdravíme cizí lidi a oni se na nás dívají jako na špínu. Například včera jsem dělala anděla (na Mikuláše) v kostele, bylo tam hodně lidí, kteří tak na mě nahlížejí. Celou dobu na mě vytřeštěně koukali, možná si uvědomili, že nejsem zas taková zlá a neslušná.

Abych to shrnula, nejsem ani andílek, ani hovado, ale spousta lidí si to myslí jen pro to, že dělám něco jinak. Dělat něco jinak neznamená dělat to špatně. Mám své názory a nehodlám je měnit jen kvůli ostatním. Zajímalo by mě, jestli se setkáváte s podobnou kritikou... Nebo jsem úplně divná a lidé soudí jen mě? :D

Kdybychom se nebáli

23. listopadu 2014 v 10:13 | L.
Co bys udělal/a, kdy by ses nebál/a?
Každý z nás se něčeho bojí. Strach je naprosto přirozená věc, která nás v životě hodně omezuje. Každý z nás máme určitou komfortní zónu, ve které se pohybujeme. Jednoduchý příklad: pro většinu z nás bývají cizí lidé mimo komfortní zónu, proto se bojíme někoho oslovit a to třeba, i když je to náš oblíbený bloger, spisovatel, youtuber a my máme pocit, že ho známe. Několikrát jsem se odhodlala svou komfortní zónu překročit a seznámila jsem se tak se spoustou lidí, kteří se mi později hodili v určitých životních situacích. Stačilo mi k tomu jít jen na okraj své komfortní zóny. Několikrát jsem se neodhodlala a pak jsem toho dost litovala. Také se mi stalo, že jsem se odhodlala, ale lidé mě potom odsuzovali, vlastně mi do určité míry záviděli, protože se nikdy nepokusili opustit svoje útočiště.


Komfortní zónu bych přirovnala k poušti, dá se tu žít, dá se tu dýchat, jíst i pít, ale nikdy tu nic nevyroste, možná se párkrát províří vzduch, ale to je tak asi všechno, co se tu dá zažít. Všechno okolo bych nazvala takovým pralesem, je tu spousta nových druhů, kam se člověk hne, je tu něco nového, zajímavého, je to tu krásné. Jenže stejně jako cesta do pralesa, tak i cesta mimo zónu nese svá rizika. Stačí se jednou odhodlat, když se jednou odhodláte, něco se zlmí, život vám nebude připadat už tak jednotvárný... Přestaňte říkát "co by, kdyby", ale začněte konat... To je totiž jediná cesta k úspěchu.

Opustili jste už někdy svou komfortní zónu?

-pro více podobných obrázků stačí sledovat můj tumblrhttp://lovelylenya.tumblr.com/ - budu moc ráda, když mi dáte follow-

Co mám a nemám ráda na podzimu

21. listopadu 2014 v 16:21 | L.
Jako jedna z mála patřím mezi ty, kteří nemají rádi léto. Za to se docela vyžívám v chladnějších měsících, mezi které podzim určitě patří. Bohužel jsem letos nezažila babí léto (možná bohudík), protože tou dobou jsem byla v USA ;). Po mém návratu byly listy už téměř opadané a víc než sluneční paprsky jsem pociťovala zimu a mráz. Přiznám se, že už teď neustále mluvím o Vánocích a mám už i vánoční výzdobu, ale podzim je ještě pořád a tak si mohu dovolit sem přidat pár věcí, které mám ráda na tomto období.

♥ - image #2251551 by marky on Favim.com
více v celém článku

 
 

Reklama